Barry Greenstein: ze života poker profesionála

Tento článek by měl být lehkým varováním pro všechny, kdo sní o kariéře pokerového profesionála. Když se člověk začne hlouběji zajímat o to, jak žijí světoví hráči ve svém volném čase, jaký mají život mimo poker, rodinné zázemí, přátele, s hrůzou si začíná uvědomovat, že hrát poker na této úrovni je jedna z nejnáročnějších profesí.

autor: Dominik Koukal, zahraniční zpravodaj Poker24.cz v Las Vegas, USA

Peníze vydělané profesionálním pokerem nepadají hráčům do klína jen díky tomu, že jsou ve světové špičce a svou prácí ovládají naprosto precizně. Život pokerového profesionála v dnešní době je jeden velký, nekonečný koloběh cestování, turnajů, nocí strávených v hotelových pokojích a u stolů, kde se hraje v jediné partii o částky, které normální smrtelník nevydělá ani za rok.

Nedávno jsem v radiu slyšel zajímavou zpověď jednoho z mých nejoblíbenějších hráčů, špičkového profesionála Barryho Greensteina. Ten rozhovor nebyl ani tak o pokeru samotném, jako spíš o tom všem, co musí hráč absolvovat, aby se mohl kochat opojným pocitem vítězství po poslední vyhrané partii. Barry zde otevřeně hovořil o tom, co si běžný fanoušek pokeru ani neuvědomuje.

Se vzrůstající popularitou se stává také program vrcholových hráčů stále nabitější. Pryč jsou doby, kdy se dalo celý rok hrát v Las Vegas, Kalifornii nebo v několika dalších amerických pokerových centrech. V současnosti se už pořadatelům jen těžko nacházejí vhodné termíny pro pořádání nových a nových vrcholných akcí. Svůj velký turnaj chce mít alespoň jednou do roka snad každé světové kasino a European Poker Tour (EPT) se stala tak lukrativní, že ji může vynechat jen málokterý profesionál.

Barry Greenstein není výjimkou a podle jeho vlastních slov je hraní v městech po celém světě vzrušující a motivující. Tak to alespoň vypadalo zpočátku. Dnes tento top hráč přiznává, že na nějaké hlubší poznávaní měst, ve kterých nastupuje k turnajům, absolutně nezůstává čas. Program pokerového hráče je navíc úplně odlišný od jeho „kolegů“ v jiných sportech. Pokerový hráč totiž potřebuje hrát pokud možno pravidelně a velmi často. Není čas na soustředění, tréninkové soustředění a speciální přípravu.

Barry je z domova dlouhých šest měsíců v roce. Většinu času tráví hraním psychicky vyčerpávajících cash games v Las Vegas. Barry je jedním z mála, který se trvalému přesídlení do Nevady stále brání, a proto tráví spoustu času pouze přelety z Los Angeles do Vegas a zpět. Jiná možnost, pokud chce být co nejvíce se svojí rodinou ani neexistuje.

„Pokud hraji například v Evropě, vždycky se těším na to, že si najdu čas prohlédnout si všechna ta překrásná města jako Londýn, Barcelona, Kodaň, ale realita je daleko krutější. V probíhajícím turnaji nikdy nevíte, kdy budete vyřazeni. Pokud se tak stane, obyčejně už přesně vím, kde bych měl být na druhý den a přesunuji se tak rychle, jak jen to jde.“

Cestování hotely, taxíky, to vše není zrovna levná záležitost a hráč musí dobře naplánovat, co bude jeho další zastávkou. Pro ty nejlepší se jedná o akce, na kterých je možnost získat částku řádově kolem 100.000 USD. Nekonečné noci v uzavřených saloncích u pokerových stolů s vysokými sázkovými limity nejsou žádnou výjimkou. Barry je přitom považován za jakéhosi pokerového Robina Hooda, protože velká část z jeho výher putuje na charitu.

Typickou příhodu dodal Barry na závěr svého rozhovoru. Šlo o World Poker Open turnaj v Memphisu. „Vyčlenil jsem si na ten turnaj určité finanční prostředky i čas. V turnaji se mi nevedlo moc dobře a tak jsem hrál ještě po skončení denního programu cash hru. I tam jsem neměl své nejlepší dny a celá akce se začala stávat vysoce ztrátovou. S nízkým objemem žetonů pro další den jsem se tedy rozhodl z turnaje vypadnout a přesunout se co nejrychleji do Las Vegas. Protože jsem reálně předpokládal své vypadnutí, rezervoval jsem si letenky na 6:45, odhlásil předčasně svůj hotelový pokoj, pobalil zavazadla a v poledne zasedl ke stolu. Šel jsem all-in do velmi nejisté partie s obrovským potem a vyhrál. Ten den jsem se v turnaji zachránil a okamžitě po ukončení hracího dne jsem se vrhl do další cash hry, abych co nejvíce snížil své ztráty. V 6 hodin ráno jsem si znovu vyzvedával klíče na recepci, abych si dopřál pár hodin spánku. Opět jsem nevěřil tomu, že bych se mohl v turnaji udržet, a proto jsem se řádně sbalený před polednem odhlásil a rezervoval si let na 4:15, tedy jen pár hodin po tom, co se rozdaly první karty. I tuto letenku jsem nakonec rušil, protože jsem ten turnaj tenkrát naštěstí vyhrál, ale to běhání s taškami tam a zpět, ty nervy a nejistota, kde člověk bude hrát příští večer a co ho to všechno bude stát, je asi to nejtypičtější, co dnes patří k naší práci.“

Všechno to, co provází profesionálního hráče jeho kariérou, popsal Barry Greenstein ve své knize „Ace on the River“, která vyšla v loňském roce. Je věnována všem dětem profesionálních pokerových hráčů a současně je i jeho osobní zpovědí, ve které se veřejně omlouvá svým šesti dětem (4 synové a 2 dcery ve věku 17 až 31) za to, co díky pokeru nestihl v roli jejich otce.

Barry zná dobře cenu svého volného času a tak jako řada jiných profesionálů rád využívá možnosti cestovat na delší vzdálenosti v soukromém tryskáči Gulfstream IV vydavatele časopisu Hustler, Larryho Flynta. Tento luxusní stroj pro 14 pasažérů má ve svém parku i několik leteckých společností, které se zaměřují na klienty jako je právě Barry Greenstein. To v případě, kdy není Flyntovo letadélko k dispozici.

Pro zajímavost, u společnosti NetJets je nejnižším požadavkem na zákazníka zakoupení karty, která vás opravňuje k 25 hodinám letu. Tato karta, která vás vpustí na palubu G IV stojí maličkost - 319 000 USD.

No řekněte, není ten život profesionálního hráče krásný?