Doyle Brunson: legenda mezi legendami - 2. díl

Životní příběh Doyla Brunsona, bez pochyby největší legendy světového pokeru, by byl skvělou předlohou k napínavému celovečernímu filmu. Ten příběh je tak neuvěřitelný, že se až nechce věřit, že ho psal sám život a ne hollywoodský scenárista. Další pokračování seriálu o Doylu Brunsonovi se blíže podívá na jeho hráčské začátky.

autor: Dominik Koukal, zahraniční zpravodaj Poker24.cz v Las Vegas, USA

Ze stodoly do NBA

Doylovo mládí ani v nejmenším nenaznačovalo, že by z něj měl v několika letech vyrůst nejlepší světový pokerový hráč. Ztracen mezi nekonečnými lány polí v rodné vesnici, která čítala všehovšudy asi 100 obyvatel, to dlouho vypadalo, že z něj nemůže být nic jiného než pokračovatel farmářského rodu. Jeho největším snem v době hospodářské recese byla možnost studia na vysoké škole. Vzhledem k finančním možnostem jeho rodiny šlo však dlouho skutečně pouze o sen. Jedinou reálnou možností bylo získání sportovního stipendia. Doylův otec pracoval ve volném čase jako správce místní tělocvičny a tak měl malý Doyle kde odstartovat svou sportovní kariéru.

Na střední škole ve Sweetwater se naplno projevil jeho sportovní talent. Byl zařazen do basketbalového All-State výběru a k tomu dokázal zvítězit v texaském školním atletickém šampionátu v běhu na 1 míli. Dveře na univerzitu byly otevřeny dokořán. Dostal přes 100 nabídek k bezplatnému studiu, ale nakonec se rozhodl pro poměrně neznámou Hardin-Simmons University, protože byla v nedalekém Abilene a navštěvovalo ji několik jeho kamarádů. Na univerzitě zazářila jeho sportovní hvězda v plné síle. Doyle byl druhý v mílařských atletických tabulkách státu Texas a navíc byl vyhlášen MVP (nejužitečnějším hráčem své basketbalové konference).Brzy přišlo to, co se dalo očekávat. Doyle byl draftován profesionálním klubem NBA Minneapolis Lakers (později L.A. Lakers) a měl v té chvíli vyhráno.

Osudným okamžikem v jeho životě se stal obyčejný prázdninový den při letní brigádě. Doyle, zvyklý od mládí tvrdě pracovat, si chtěl přivydělat pár dolarů ve chvílích volna, přesto, že ho čekal podpis profesionální smlouvy. Při převozu nákladu v místní cementárně se začaly napytlované tuny cementu sesouvat, Doyle instinktivně přiskočil, aby sesutí zabránil, ale pytle ho zavalily a rozdrtily mu nohu.

Doyle Brunson a jeho poslední pracovní poměr

Doyle měl ve svém životě pouze jediný stálý pracovní poměr. Poté, co pochopil, že se jeho zraněná pravá noha nedá nikdy zcela do pořádku a že s jeho sportovní kariérou je definitivní konec, začal uvažovat o práci učitele-trenéra. Tuto možnost však rychle zavrhl poté, co si prohlédl platové tabulky v této profesi. Soustředil se na dokončení studia a pomalu si začal přivydělávat hraním karet s ostatními studenty. Po absolvování nastoupil jako referent prodeje u firmy Burroughs Corp., která se zabývala prodejem a distribucí kancelářských potřeb. Když však Doyle uviděl svůj první výplatní šek, byl jeho první a zároveň poslední pracovní poměr u konce. V té době byl už totiž schopen vyhrát svou týdenní mzdu v jediném potu v kterékoliv texaské pokerové herně. A ty se staly pro další období jeho pracovištěm.

Bitva o bank, bitva o přežití

Poté, co se Doyle definitivně rozešel se svým zaměstnavatelem, začal být poprvé ve svém životě plně závislý na výhrách z pokeru. V té době by mu už k obživě nestačily příležitostné partie studentů a musel se plně přeorientovat na vyšší privátní hru v podsvětí. Nelegální hráčská doupata byla po celém Texasu, ale Doylovým teritoriem byla oblast na sever od Fort Worth.

Kumulace heren, hráčů a tím i peněz zde byla mimořádná, ale zároveň to byla logicky i oblast pro pokerové hráče maximálně nebezpečná. Loupeže, přepadení a vraždy tam byly v padesátých letech minulého století zcela běžné. Doyle tvrdí, že ta doba byla pro něj největší školou života. Ve svých vzpomínkách se do těchto dob často vrací. Pokerový hráč musel být v každém okamžiku ostražitý. Nesměl se nechat chytit policií, nesměl se nechat podvést ve hře, nesměl si nechat svou výhru ukrást, musel svůj kapitál dobře hlídat a bezpečně uschovávat. A v neposlední řadě se nesměl nechat zabít.

Riziko bylo tím větší, čím vyšší hry se člověk účastnil. Sám Brunson byl přepaden a oloupen tolikrát, že to po letech dokáže jen těžko spočítat. Dodnes často zmiňuje jednu nelegální hru na Exchange Avenue ve Fort Worth, kdy se uprostřed partie náhle rozletěli dveře, dovnitř vtrhla maskovaná ozbrojená banda a zastřelili hráče hned vedle něj. To byl samozřejmě dost pádný důvod k tomu, aby nechali všechny peníze na místě a zběsile se zachránili útěkem. Gangsteři používali velmi tvrdé zastrašovací metody a Doyle pocítil na svém krku několikrát ostří nože.

Když v klidu a pohodě domova hrajeme poker online, neuvědomujeme si, co všechno museli hráči ještě před několika desítkami let kvůli své vášni vytrpět. V jednom rozhovoru Doyle Brunson vzpomíná i na jedno z největších přepadení v Austinu.

„Byla to velká ilegální herna. V tom domě bylo v plném proudu několik stolů, když ti maskovaní chlápci vymlátili všechna okna a jako přepadové komando byli v několika okamžicích uvnitř. Naskládali nás s rukama na zátylku čelem ke stěně a my si všichni navíc museli stáhnout kalhoty ke kolenům, abychom měli co nejvíce ztížený pohyb. Posbírali všechny peníze ze stolů a vybrali všechno z našich kapes. Pak nám jeden z nich oznámil, že nemají dost času nás důkladně prohledávat, takže máme dobrovolně odevzdat úplně všechno, co máme jinde než po kapsách. ,Pak osobně vyberu čtyři z vás a ty si detailně prošacujeme.´ řekl. ,Pokud u těch vybraných najdeme jediný dolar, všem vám zpřerážíme nohy!

„V ten moment začali hráči ochotně upozorňovat na další skryté stovky dolarů. Byl jsem obyčejně ten nejvyšší a hodně jsem na sebe upozorňoval. I tenkrát si mě jejich boss vybral, přistoupil ke mně s upilovanou brokovnicí a zeptal se mně na organizátora hry. Nechtěl jsem být zrádce a tak jsem mu odpověděl, že nevím. Vrazil mi vší silou pažbu pušky do břicha, až jsem se skácel jako podťatý. Zeptal se znovu a když i potom dostal zápornou odpověď, praštil mě puškou seshora do hlavy. Pak mi přiložil hlaveň mezi oči a řekl, že mi dává poslední šanci. Věřte, že v té chvíli už nebyla vhodná doba na bluff a já okamžitě na toho člověka ukázal.“

Parťáci na cestě

Po těchto zkušenostech byl nejvyšší čas na trochu větší starost o vlastní bezpečí. Byl čas najít pár přátel a navzájem si krýt záda. Všude tehdy číhal někdo, kdo chtěl pokerového hráče obrat o jeho peníze. Ať už jakoukoliv cestou. A tak poznal Doyle Sailora Robertse a Amarillo Slima.

Pokračování příště