Doyle Brunson: legenda mezi legendami - 4. díl

A máme tu závěrečný díl seriálu o Doylu Brunsonovi. Jeho životním osudům jsme se věnovali podrobněji než je zvykem, ale věříme, že vás jeho fascinující život zaujal podobně jako nás. Poslední část je kaleidoskopem jeho názorů, životních zkušeností a rad inspirovaných dlouholetým hraním pokeru, které jsme vybrali z jeho knih a poskytnutých rozhovorů.

autor: Dominik Koukal, zahraniční zpravodaj Poker24.cz v Las Vegas, USA

Doyle o svém rozhodnutí stát se pokerovým profesionálem:

„Není to tak jednoduché rozhodnutí, jak by se mohlo někomu na první pohled zdát. Tohle rozhodnutí totálně změní váš život. Dokud člověk hraje jen tolik, aby měl na živobytí, i když velmi slušné, pořád ještě není profesionálem v pravém slova smyslu. Mnoho hráčů se jím vlastně ani nikdy nestane, neboť profesionálem se stáváte v momentě, kdy do hry jdete zpravidla se vším, co jste doposud ve vašem životě dokázali nastřádat a právě toto vědomí svazuje mnoha hráčům ruce. Jako profesionál věnujete pokeru celý zbytek svého života a jen těžko se s tím dá něco dělat. Já jsem učinil definitivní rozhodnutí poté, co mi lékaři v mých osmadvaceti letech zjistili rakovinu ve chvíli, kdy jsem byl čerstvě ženatý a čekali jsme rodinu. Ta nemoc všechno změnila. Vlastně jsem ani moc nevěřil tomu, že bych se mohl zcela vyléčit a byl jsem připravený na to, že brzo umřu. Také proto bylo mé rozhodnutí jednodušší. Chtěl jsem prostě ve zbytku svého života dělat to, co mi bylo nejmilejší, a nemyslel jsem na následky.“

Doyle o hraní a rodině:

„Nebudu vám lhát, že tyto dvě věci se dají skloubit. Dělal jsem, co se dalo, ale jako profesionální hráč nemáte moc na výběr a svou práci musíte ve většině případů upřednostnit. Já jsem nebyl výjimkou, a pokud vím, stejně je na tom většina profesionálů i dnes. Ale to je věc, která se nedá změnit. Patří to k tomu zásadnímu rozhodnutí, které musíte před zahájením své profesionální dráhy dobře zvážit. Musíte se dobře uvědomit, že tím zásadně ovlivníte život nejen svůj, ale i osudy svých nejbližších.“

Doyle o sázení obecně:

„Od pokeru je hodně blízko ke všem jiným formám hraní. Ani já jsem se tomu nemohl vyhnout. Kromě pokeru jsem občas hrál všechno, kde se hrálo o peníze. Hrál jsem a dodnes hraji o hodně vysoké sumy v golfu. Pokud totiž máte jednou peníze a víte, že je vyděláte znovu a znovu, je sázení na všechno možné jakousi formou odreagování. Ale nechtěl bych tím říct, že jsem nějak bezmyšlenkovitě prohrával peníze, které jsem vydělal pokerem! Naopak. Byl jsem ve svých sázkách vždycky velmi rozvážný a myslím, že jsem byl většinou schopný poznat, do které sázky jít a ze které couvnout. V tom jsem byl velmi úspěšný. Dodnes hodně sázím na sportovní zápasy. Ovšem ne tak, jako většina sportovních sázkařů. Vybírám si jediný zápas, většinou basketbalový, u kterého je podle mého názoru bookmakery špatně určený kurz na výsledek a na ten pak vsadím opravdu hodně.“ (v Las Vegas je mezi sázkaři veřejným tajemstvím, že Doyle sází na jediné sportovní utkaní částku okolo 100 000 USD).

Doyle o svém nejvyšším vyhraném banku:

„Lidé se mě často ptají na to, jaká byla má nejvyšší vyhraná částka v jediné partii. Pamatuji si to ještě velmi živě, protože ten bank byl opravdu gigantický! Bylo to v jedné dobře utajené nelegální hře v Kentucky. U stolu byl tenkrát i velmi bohatý drogový dealer a právě s ním jsme šli all-in. On hrál s párem es. Já měl také pár, ale na rozdíl od něj mi přišla třetí karta. V tom banku bylo tenkrát přes tři čtvrtě milionu dolarů.“

Doyle o nečisté hře a podvádění:

„V době, kdy jsem začínal, bylo podvádění považováno pomalu za něco normálního, co ke hře patří. S partnery jsme si museli dávat opravdu dobrý pozor a navzájem se hlídat. Přistižený hráč se sice už nestřílel jako dobách Divokého západu, ale normálně byl vykázán ze hry a pokračovalo se dál. Dnes, kdy poker udělal takový pokrok a hrají ho miliony lidí na světě, stává se nečistá hra stále řidším jevem, ale rozhodně nikdy nevymizí. Vyplývá to už ze samotné podstaty hry a podstaty člověka. Vždycky se najdou jedinci, kteří by pro peníze udělali cokoli a podvodná hra je pro ně to nejmenší. Já věřím čestnému slovu víc než sebelepší smlouvě. Naučil jsem se to v dobách, kdy jsme se v pokeru pohybovali na hranici legality a disponovali jsme obrovskými částkami v hotovosti. V naší branži by byl člověk, který poruší své slovo a chová se nečestně, vyřízený. A já se tak choval i mimo karetní stůl. Ale obchodníků a podnikatelům jsem nikdy nevěřil tak, jako kterémukoliv z profesionálních hráčům.“

Doyle o pokeru současnosti:

„Poker se hodně změnil od dob, kdy jsme začínali my. Ale ze svého kouzla neztratil nic. Získal úplně nové rozměry s nástupem médií a internetu. Zachvátil téměř všechny generace, všechny sociální skupiny. Hraje se zrovna tak o statisíce dolarů, jako o desítky centů. Nejlepší hráči se v popularitě začínají přibližovat celebritám z jiných odvětví lidské činnosti. Ten úžasný boom, který přišel před pár lety, nemůže trvat do nekonečna, ale věřím, že je ve světě pořád hodně prostoru pro zvyšování popularity pokeru. Neznám jiné sportovní odvětví, nebo hru, kde by se setkávali tak strašně rozdílní hráči. Rozdíly najdete všude. Ve věku, ve finančních možnostech, v úrovni hry. Ale nic nebrání tomu, aby tito hráči mohli hrát u jediného stolu a aby i začínající amatér porazil zkušeného profesionála. Je to dáno poměrně vysokým faktorem štěstí, který může v pokeru dopomoci k výhře komukoliv. A to je to, co najdete jenom v pokeru a co ho dělá pro lidi tak přitažlivým.“

Doyle o hráčském štěstí:

„Každý hráč potřebuje štěstí. Štěstí je v pokeru hodně důležité a dělá mezi jednotlivými hráči v krátkodobém horizontu velké rozdíly. Dnes už je spousta hráčů, kteří velmi dobře vědí, jak poker hrát a štěstí je to, co v turnaji nebo v sérii rozdělí startovní pole na ty úspěšné a neúspěšné. Pouze se štěstím se však samozřejmě hrát nedá. V tomto směru se poker hodně podobá loterii. Pokud budeme hrát všichni stejně chytře a dobře, máme vlastně všichni stejné množství losů pro závěrečné losování a vyhraje ten šťastnější. My profesionálové máme oproti amatérům a méně zkušenějším hráčům těch losů přece jen trochu víc, ale to vůbec neznamená, že by těmi šťastnějšími nemohli být právě oni.“

Doyle o své herní filozofii:

„Největší roli na cestě k úspěchu hraje schopnost číst lidi, číst hru, která se u stolu hraje a znát matematické zákonitosti pokeru. Tím nechci říct, že dobrý hráč musí být i dobrý matematik, ale bez pochopení a užití matematiky pokeru nemůžete dlouhodobě vyhrávat. Umění číst hru a protihráče je pak tím nejdůležitějším faktorem. A není lepší cesty jak toto umění zvládnout, než přes porážky. Každá chyba, každá porážka z vás dělá lepšího a zkušenějšího hráče. Berte proto vaše prohry s nadhledem a snažte se na ně dívat jako na placení školného. Umění číst protihráče je natolik důležité, že pokud ho opravdu zvládnete, nepotřebujete ke hře ani vidět své karty. Pokud totiž dokážete rozpoznat, co má váš protihráč, dokážete mu vsugerovat, že máte lepší kombinaci než on nebo naopak včas složit. Troufám si tvrdit, že většinu amatérských hráčů bych v dostatečném množství partií dokázal porazit, aniž bych se na své karty vůbec podíval.“

Doyle o intenzitě hraní:

„My jsme si před padesáti lety moc nelámali hlavu s tím, kdy hrát, o kolik, kdy skončit a kdy pokračovat. To proto, že jsme museli za hrou dlouho a úmorně cestovat. Většina z nás hrála tak dlouho, dokud buď všechno neprohrála, nebo dokud všechno neprohráli soupeři. Někdy jsme skončili i proto, že už jsme prostě nemohli dál únavou. Běžně jsme hráli v kuse 24 hodin a ani 36 hodinové maratóny nebyly výjimkou. Nikomu z dnešních hráčů bych už tuto cestu nedoporučoval. Dnes je tolik možností, jak hrát poker, že je třeba si vybírat a vědět, kdy je správný čas přestat, jakou hru a proti komu hrát. Na cestě k úspěchu to může být ten nejdůležitější faktor.“

Doyle o svém životě s pokerem:

„Já jsem nikdy nebral poker jako zábavu, jako rozptýlení nebo relaxaci. Vždycky to pro mě byla práce, můj zdroj obživy. Bral jsem své hraní vždy velmi zodpovědně. V životě jsem se pokusil vydělat peníze i jinak, ale ty pokusy často skončily nezdarem. Poker je to, co umím nejlépe a ten mě vždycky pomohl moje neúspěchy kompenzovat. Mé obrovské štěstí je to, že svoji práci miluju. Většina lidí něco podobného v životě nepozná. Hraji pro peníze, ale peníze ve hře nevnímám. Nikdo nemůže být v pokeru úspěšný, pokud jeho chování ve hře ovlivňují myšlenky na následky v případě nezdaru. V pokeru musíte hrát v daný moment to, co považujete za jediné správné a nesmíte myslet na to, co se stane, pokud se mýlíte. Vaši hru to pak hrubě ovlivňuje. Pokud se plně soustředíte na to jak vyhrát a ne na to kolik, peníze pak s výhrou přicházejí automaticky a po skončené hře je vždycky dost času si je dobře přepočítat. Jsem už starý muž a jsem nesmírně šťastný za to, co jsem v životě zažil a za to, že jsem ho mohl prožít při hraní pokeru. Pokud byste se mě zeptali na moji představu dokonalého života, odpovím jednoznačně. Od rána do večera hrát cash games. To je to, co bych ostatně rád dělal až do své smrti.“

Konec seriálu

Vaše komentáře

Pravidla diskuze: »

• Fórum slouží jen a pouze k výměně informací souvisejících s pokerem a jeho hraním.
• Diskuse je moderovaná, tzn. každý příspěvek před uveřejněním schvaluje administrátor fóra. Chceme udržet vysokou úroveň příspěvků, odfiltrovat spam a opakující se dotazy.
• Do diskuze nebudou vpuštěny příspěvky vulgární, hanobící rasu, víru či přesvědčení jiného člověka, dále žádná komerční sdělení, především související s předmětem podnikání exkluzivního partnera Poker24.cz, sázkové kanceláře Sportingbet.