Phil Ivey: kdo je víc? - 2. díl

Za několik týdnů uplyne rok od největší pokerové partie všech dob. Partie jako z pera hollywoodských scénáristů. Partie o nervech z ocele, milionech dolarů, jednom pádu a jednom těžko opakovatelném triumfu. Ale narozdíl od filmového příběhu s párem hvězd stříbrného plátna seděli proti sobě dva velcí hráči - Andy Beal a Phil Ivey.

autor: Dominik Koukal, zahraniční zpravodaj Poker24.cz v Las Vegas, USA

Ještě než se přeneseme zpět v čase do uzavřených prostor hotelu Wynn, abychom alespoň pomyslně proklouzli za záda ochranky do přísně střeženého VIP salonku, kde se celé drama odehrávalo, povězme si něco víc o Andrew Bealovi.

Bezpochyby se jedná o velmi zajímavou postavu a to nejen z hráčského hlediska. Tento miliardář je jedním z těch, kdo své peníze opravdu vydělal naprosto sám, začínající od nuly, bez pomoci rodičů či cizího kapitálu. Svůj první dům koupil jako devatenáctiletý mladík za 6 500 USD a začal ho okamžitě pronajímat za 119 dolarů měsíčně. A během následujících let vybudoval doslova impérium, postavené na obchodě s nemovitostmi a bankovnictví. Když bylo na začátku 90. let jasné, že Andy už chudým neumře, začal se věnovat i jiným zálibám, než jen vydělávání peněz.

Vypracoval svou vlastní matematickou teorii a vzápětí nabídl veřejnosti 100 000 USD za její potvrzení či vyvrácení. Ale hlavně začal pravidelně navštěvovat Las Vegas. Jeho vášní byl především blackjack a jako ve všem byl i v hazardu brzy velmi úspěšný. Andy chtěl být vždycky nejlepší a v hraní chtě vždycky vyhrát peníze, proto se naučil v blackjacku, jinak hře založené na štěstí, karty počítat. To mu sice začalo přinášet nová a nová vítězství a finanční zisky, ale také první zákazy vstupu do předních Nevadských kasin. Tato informace se ve městě hazardu brzy rozkřikla a bylo jen otázkou času, kdy Andy v Las Vegas v podstatě dohrál.

I to byl důvod k tomu, že se začal intenzívně zajímat o poker. Velmi brzy se díky své píli a houževnatosti vypracoval na úroveň, která mu dovolovala zasednout k jednomu stolu i s mnohem zkušenějšími hráči. Jak postupně vylepšoval svou hru, začal se pomalu dostávat do problému, s kým vlastně hrát, protože ho jako většinu velmi bohatých lidí neuspokojovalo hrát o běžné částky. A tam někde je i začátek našeho příběhu o největší partii všech dob. Andy totiž neměl na vybranou a pokud chtěl hrát o opravdu velké peníze, musel kontaktovat „Korporaci“. Korporací je v Las Vegas obecně označována skupina profesionálů sdružená kolem Doyla Brunsona, která hrává pravidelně limit hold´em o nejvyšší možné částky. S nikým jiným na světě Andy high stakes hrát nemohl, ledaže by to byl sebevrah, kterému je naprosto jedno, že přijde lehce o pár milionů dolarů.

Doyle Brunson na jeho nabídku přistoupil a kolotoč peněz se mohl začít pomalu roztáčet. Nikdo tenkrát ještě netušil, jakých šílených obrátek může dosáhnout. Korporace začala pravidelně prověřovat Andyho hráčské schopnosti a základní sázky se postupně navyšovaly. A Andy byl velmi schopný a učenlivý. Při jeho návštěvách Las Vegas ho postupně prověřili i ti nejlepší z nejlepších. Začátkem loňského roku už proti Bealovi hrávala jen opravdová smetánka (Doyle Brunson, Todd "Darkhorse" Brunson, Ted Forrest, Jennifer Harman, Howard "The Professor" Lederer, Phil Ivey, Gus Hansen a Barry Greenstein) a po vzájemné dohodě se blindy dostávaly občas až na hodnotu 100 000/200 000 USD!

Ač to zní jakkoliv neuvěřitelně, Andy byl schopný proti výkvětu světového pokeru nejen obstát, ale i tvrdě zaútočit. To, že se blíží něco naprosto mimořádného, dobře vycítil další úspěšný podnikatel, Steve Wynn, který pro tyto šílené partie přetáhl Andyho Beala a Korporaci z tradičního Bellagia do své chlouby, nejnovějšího a nejmodernějšího vegasského hotelu Wynn, aby tím ještě zvýšil jeho prestiž. Pod přísným dohledem se všichni zúčastnění vrhli do nejšílenějšího pokeru, který se ve světě kdy hrál. Andy neměl svůj den 5. února 2006, kdy při nejvyšších sázkách prohrál poměrně lehce 3,3 miliony USD a Las Vegas opouštěl chvatně a velmi zatrpklý. Ale jen na několik dnů.

Hned na následující týden sjednal s Korporací nové kolo limit hold´em s až stotisícovými základními sázkami. A tehdy šokoval celý pokerový svět, když v nekonečných partiích mezi 12. a 15. únorem doslova obral nejlepší světové profesionály o více než 13,5 milionu dolarů! Skupina kolem Doyla Brunsona byla totálně zaskočena. Většina z hráčů přišla o skutečně velké peníze, ale to nejtěžší ranou byla pošramocená pověst a silně nabourané ego „neporazitelných“.

Ihned poté, co se Andy Beal vrátil triumfálně do Dallasu, začala Korporace vyjednávat o možnosti dalšího setkaní, ale moc šancí na opakování se Doylu Brunsonovi nedávaly. Andyho program byl v té době již hodně nabitý a všichni ho chtě nechtě museli akceptovat. Přece jen se nejednalo o pokerového profesionála, ale především o podnikatele a mocného finančníka. Ale Andy nakonec přece jen svolil, i když pod poněkud zvláštní podmínkou. Jako milovník heads-up pokeru si vyžádal partii pouze proti jedinému hráči, který měl Korporaci zastupovat hned v nejbližším možném termínu. A tak se zrodilo největší pokerové klání všech dob. Partie, která byla pro ambiciózního Andyho Beala na dlouhou dobu poslední, partie, která zachránila Korporaci profesionální čest a partie, která nepřímo určila nejlepšího hráče světa současnosti.

Korporace dobře znala Andyho přednosti v heads-up pokeru. Beal byl touto variantou doslova posedlý a dokázal ji poctivě trénovat celé hodiny s použitím speciálních analytických a matematických metod. Hodně pracoval na tom, aby byl pro ostatní hráče co nejméně čitelný, aby odstranil i ty nejmenší emoční projevy, které by mohly jeho protivníkovi ulehčit hru a strategii. Svá rozhodování v jednotlivých sázkových kolech oznamoval naprosto stejným hlasem, stejným způsobem a šel dokonce tak daleko, že se pomocí stopek naučit hlásit své sázky v naprosto stejných časových intervalech. Pro Korporaci bylo proto nezbytné vybrat ze svého středu toho nejlepšího. Někoho, kdo nepodlehne tlaku odpovědnosti, někoho, kdo je dostatečně silný a odolný, kdo se dokáže dlouhé hodiny maximálně koncentrovat, někoho, kdo se dostane do hlavy Andyho Beala.

A tím vyvoleným se stal Phil Ivey. A v ten okamžik se stal i nekorunovaným pokerovým králem současnosti. Náš příběh skončil 23. února 2006. Andy Beal zcela vyčerpaný rezignoval po třech dlouhých dnech, kdy se v šíleném tempu přehazovaly po stole žetony s desetitisícovými hodnotami v limit hold´em 30 000/60 000 a posléze už 50 000/100 000. Po tři dny vynášel personál a dealeři hotelu Wynn tajné informace z partie, která by byla pravděpodobně jedním z nejsledovanějších televizních přenosů všech dob. Ale její kouzlo spočívalo právě v tom, že nešlo o mediální show, nešlo o vysílací práva, komentátory a loga sponzorů. Šlo o poker v té nejčistější podobě, šlo o souboj dvou velkých hráčů. Jeden z nich se do světa pokeru po této zdrcující zkušenosti už možná nikdy nevrátí a jednoho z nich čeká pravděpodobně kariéra, které přepíše jednou pro vždy pokerovou historii.

V těch třech únorových dnech vyhrál Phil Ivey Korporaci 16,6 milionu dolarů. A buďte si jistí, že je dnes připraven vyhrát jakoukoliv částku proti komukoliv na světě!

Online kvalifikace na živé poker turnaje v ČR! »

Vaše komentáře

Pravidla diskuze: »

• Fórum slouží jen a pouze k výměně informací souvisejících s pokerem a jeho hraním.
• Diskuse je moderovaná, tzn. každý příspěvek před uveřejněním schvaluje administrátor fóra. Chceme udržet vysokou úroveň příspěvků, odfiltrovat spam a opakující se dotazy.
• Do diskuze nebudou vpuštěny příspěvky vulgární, hanobící rasu, víru či přesvědčení jiného člověka, dále žádná komerční sdělení, především související s předmětem podnikání exkluzivního partnera Poker24.cz, sázkové kanceláře Sportingbet.