David z Prahy: Vyhrál jsem turnaj v Londýně

Na mapě světového pokeru nezaujímáme prozatím příliš významné místo. Z pomyslného Olympu shlíží Spojené státy, zdatně jim sekundují státy západní Evropy a tygři z Asie. O tom, že jejich náskok však není nepřekonatelný, svědčí rozhovor s Davidem, který i v konkurenci účastníků z WSOP vyhrál turnaj v londýnském klubu.

Davide, jak se našinec dostane do londýnského pokerového klubu?

Do pokeru jsem se zamiloval před více než dvěma roky. Jelikož jsou v Čechách velmi omezené možnosti zahrát si ho naživo, hrál jsem až na několik domácích her především online. Takže když jsem se před několika měsíci odstěhoval do Londýna kvůli studiu, samozřejmě jsem hned začal zjišťovat, kde se tu hraje poker naživo. Výběr nebyl nijak složitý, protože i v takhle velkém městě se poker na slušné úrovni hraje na dvou nebo třech místech.

Jak lze získat členství v poker klubu?

Překvapivě snadno, je to formalita. Vyplnil jsem stručný formulář, ukázal pas a byl jsem vevnitř:-)

Jak na tebe zapůsobilo prostředí pokerového klubu?

Atmosféra je skvělá. V klubu se totiž nehraje jen poker, scházejí se tu i fanoušci šachů a backgammonu, je tu bar, kde se vaří a internetová kavárna, kde je možno hrát online. Klub působí velmi útulně a civilně, pokud by někdo čekal nablýskané kasino jako z filmů o agentovi 007, byl by zklamán.

Hráči byli velmi přátelští a vstřícní, což jsem ocenil především při hře. Hráči si totiž v turnajích dealerují sami, profesionální dealer je až u finálového stolu. Dá se to sice rychle okoukat, ale především v začátku jsem pomoc soupeřů vítal. Ještě jeden postřeh. Nedávno jsem na Poker24.cz četl reportáž z turnaje v Brně a když jsem se díval na fotografie, překvapilo mě, kolik tam bylo místa. V Londýně jsme byli u stolů mnohem více namačkaní.

Co se v klubu hraje?

Kromě cash games se v klubu hrají i freeze-out turnaje s buy-in 20, 30, 50, 100 a 300 liber a rebuy turnaje s buy-in 5, 10 a 30 GBP. Drtivá většina je v Texas Hold´em No Limit, ale čas od času se hraje i v Omaha Pot Limit. Turnaje se hrají třikrát denně a sejde se v nich třeba i 150 lidí.

A jak vypadala cesta za tvým prvním vítězství v živém turnaji?

V průběhu jednoho týdne jsem navštívil poker hernu třikrát. Pokaždé jsem hrál multi-table turnaje v Texas Hold´em No Limit. Začal jsem v rebuy turnaji s buy-in 5 GBP. Do hry každý dostal 500 žetonů s možností dokoupení žetonů v první hodině turnaje, pokud máš pod 250 žetonů. Nejen, že to můj první živý turnaj v životě, navíc i první rebuy vůbec. Online jsem hrál jen freeze-out turnaje (pozn. red. končíte ve chvíli, kdy vám dojdou žetony), tak mě dost překvapila velmi agresivní až šílená hra hned od začátku. S možností dokoupit si žetony totiž hodně hráčů riskovalo a spoléhalo na náhodu. Po skončení první přestávky se již hra usadila a pokračovala jako klasický freeze-out turnaj s tím rozdílem, že hráči, kterým agresivní hra vynesla hodně žetonů, se snažili hře dominovat. V turnaji bylo asi 130 hráčů a já skončil někde kolem 30. místa, tedy bez odměny, neboť v turnajích je vyplácen pouze finálový stůl.

Druhý turnaj, který jsem zkusil o pár dní později, byl freeze-out s buy-in 30 GBP, kde se startovalo s 2000 v žetonech a začínalo nás 102. Od začátku jsem hrál velmi opatrně, vybíral jsem si jen kombinace od AJ výše, v závislosti na pozici jsem hrál i některé nižší páry. Když nás bylo asi posledních 40, šel jsem all-in s párem desítek proti hráči s AJ. Vyhrál jsem a stal se chipleaderem. Poté jsem téměř neustále skládal, protože mi nešly karty. Při posledních 12 hráčích jsem šel all-in s párem sedmiček, všichni složili až na big blind, který mě dorovnal s Q 10 v barvě. Jemu samozřejmě na flop přišlo to Q. Ještě mi sice nějaké žetony zbyly, ale tak málo, že jsem to doživořil na 9. místo. Moje premiérová výhra v živém turnaji byla 67 GBP.

A nyní k tvému vítěznému turnaji. Jak to probíhalo?

Povzbuzen úspěchem jsem se o několik dní později do klubu opět vrátil. Do třetice jsem si vybral rebuy turnaj za 30 GBP se startovním množstvím 1500 žetonů. Tentokrát se turnaje zúčastnilo 83 hráčů na 9 stolech. Dokoupení žetonů se řešilo prostřednictvím kartičky, kterou bylo možno použít na jeden rebuy nebo add-on (pozn. red. dokoupení žetonů, které je po skončení první hodiny turnaje nabídnuto všem hráčům ve hře). Tenhle turnaj je jeden z dražších, který bylo možno v tom týdnu v klubu hrát a od toho se odvíjela i velmi slušná úroveň hráčů, kteří se ho účastní.

Hrál jsem proto od začátku velmi opatrně až pasivně. Divoký rebuy začátek, který jsem zažil v prvním turnaji, se nekonal. Agresivní hra související s možností dokoupení žetonů se objevila až na konci první hodiny těsně před přestávkou, jinak to byl férový poker, kde se moc neblafovalo. Do hry jsem se vrhal jen s těmi nejlepšími kombinacemi, takže jsem si zahrál jen pár partií, které jsem však všechny vyhrál. Zahodil jsem klidně i JJ, ale pokud jsem už hrál, pak jsem byl připraven i na all-in. K mé herní pohodě velkou měrou přispělo i to, že jsem po celou dobu hrál u toho samého stolu, můj první přesun byl až k final table. Měl jsem tedy mnohem lepší podmínky ke čtení protihráčů než soupeři, kteří byli i několikrát v průběhu turnaje přesunuti k jiným stolům.

U finálového stolu jsem byl podle žetonů na 6. místě a měl jsem asi třetinu toho, co chipleader. Můj cíl byl skončit nejhůře pátý. Hrálo se velmi ostře, dorovnat blindy jen kvůli podívání se na flop s sebou neslo riziko all-in od některého protihráče. Například hráč, který na final table začínal jako chipleader díky své zvědavosti právě tímto způsobem hodně ztrácel a nakonec skončil až šestý. Klíčovým okamžikem byla situace, kdy nás zůstalo posledních pět. Byl jsem na big blindu a přišlo mi KK. Protihráči věděli, že jsem pasivní a často mi kradli blindy. Tedy mě nepřekvapilo, když jeden z protihráčů šel all-in s párem šestek. Vyhrál jsem a výrazně jsem si polepšil. Pak už jsem jen čekal, až se soupeři mezi sebou vybijí. Vyšlo to a na mě čekal finálový souboj.

I když jsem se dostal do heads up, vítězství jsem rozhodně neměl na dosah. Má pozice byla velmi slabá. Soupeř měl asi 10x více žetonů, já měl na to tak třikrát zaplatit big blind. Abych měl vůbec šanci soupeře porazit, musel jsem vyhrát čtyřikrát v řadě all-in. Ač to zní neuvěřitelně, povedlo se. Vzpomínám si na souboj, kdy jsem měl KQ, soupeř A10 a mě přišla dáma. Rozhodující hra přišla v situaci, kdy jsem už měl o trochu více žetonů než soupeř. Byl jsem na small blindu dostal nádherné karty – dva krále. Veděl jsem, že soupeř bude hrát agresivně, tak jsem ho jen dorovnal, on šel all-in a já ho dorovnal. Když otočil pár devítek, oddechl jsem si. Nic mu nepřišlo, takže to byla poslední ruka turnaje a já zaznamenal mé první vítězství v živém turnaji.

Zbytečný, ale povinný dotaz. Jak ses po skončení turnaje cítil?

Byl jsem ohromně šťastný nejen proto, že jsem vyhrál turnaj, ale hlavně i ten heads up, čemuž jsem zpočátku vůbec nevěřil. Příjemné byly i gratulace od přihlížejících a pochvaly, že to bylo dobře zahráno. A v neposlední řadě potěšila i odměna za vítězství ve výši 1076 britských liber:-) (pozn. red. více než 45 000 Kč). Současně jsem cítil i ohromnou únavu. Začalo se v osm večer, k final table jsme sedali v 1:00 ráno a turnaj skončil asi ve 3:00. Hrálo se tedy sedm hodin.

Ještě nějaký postřeh k turnaji?

Jak už jsem říkal, v tom posledním turnaji byli velmi zkušení hráči. Jen pro ilustraci. Před zahájením turnaje jsem se bavil s hráčem z Norska, který se letos zúčastnil 6 turnajů na WSOP. Naproti nám seděl hráč, který si pohrával se zlatým klubovým žetonem, a kterého jsem si při tom předchozím turnaji dost všímal, protože hrál opravdu suprově. A ten najednou řekl, že byl letos na WSOP taky. Když jsem si uvědomil, že budu hrát proti hráčům, kteří zaplatili 10 000 USD za účast v turnaji, lehce jsem se opotil. Ale při hře se u stolu povídalo a v přátelské náladě se hecovalo bez ohledu na to, kolik toho máte v pokeru za sebou.