- Homepage
- Aktuality
- Poker fórum
- Poker škola
- Vše o pokeru
- Pravidla pokeru
- Výherní kombinace
- Varianty
- Historie
- Slovník
- Online Poker
- Praktické informace
- Poker zdarma
- Poker za peníze
- Strategie a tipy
- Přehled turnajů
- Ostatní
- Triky se žetony
- Domácí hra
- WSOP
- Badbeatník
- Inspirace
- Vaše dotazy
Zahrajte si kasínový poker proti krupiérovi. Naše oblíbená relaxační hra. Více zde »
Historie WSOP - 4. díl: Léta devadesátá
Svátkem všech milovníků pokeru je World Series of Poker každoročně konaná v Las Vegas. Dnes je WSOP pokerovým šampionátem s neskutečně vysokými výhrami přitahující ohromnou pozornost hráčů, diváků i médií. Při příležitosti nadcházejícího 40. ročníku jsme se rozhodli pro vás zmapovat historii WSOP od jejího vzniku až po současnost.
autor: Kibitzer, redakce Poker24.cz
1990: První neamerický vítěz, Ungarův drogový problém
První ročník nové dekády přilákal do hlavního turnaje World Series of Poker dosud nejvyšší počet 194 hráčů. Do historie se zapsal mimo jiné tím, že dvojnásobný šampión Stu Ungar (vítěz z let 1980 a 1981) znovu útočil na výhru – ale svoje průběžné první místo nakonec ztratil. Tahle problematická osobnost se totiž předávkovala drogami a nebyla schopná pokračovat. Ungar tak postupně ztrácel blindy a skončil na devátém místě.
Tento ročník poprvé v historii série ovládnul neamerický hráč – zvítězil totiž Íránec Mansour Matloubi. Ten zaznamenal v závěru turnaje jednu dílčí (ale velmi důležitou) výhru, která byla později známým hráčem (s pěkným pokerovým jménem) Chipem Reesem označena jako „bez debat nejúžasnější hra v historii World Series of Poker“.
V heads-up tehdy zariskoval s párem desítek proti Hansi Lundovi, který držel A-9 – na stole v tu chvíli ležela devítka. Eso na turnu jasně nahrávalo Lundovi, ale na riveru přišla Matloubimu desítka, která mu tak hodně dopomohla k pozdějšímu triumfu.
Íránec, který dnes žije v Londýně, si za výhru připsal $895.000 – od následujícího ročníku ale mělo dojít k dalšímu navýšení prize money. V průběhu přenosu z finálového stolu totiž Jack Binion ohlásil, že vítěz hlavního turnaje WSOP v roce 1991 získá milion dolarů. Stejnou odměnu pak získávali šampióni až do konce milénia.
Video: Závěrečná partie hlavního turnaje WSOP 1990
Mansour Matloubi se stále pokeru věnuje – přednost dnes dává evropským turnajům. Jeho celkové výdělky již překonaly hranici $1.900.000.
1991: 1.000.000 USD pro vítěze, 7. náramek pro Brunsona
Prvním držitelem odměny se šesti nulami se stal 40letý Američan ze státu Missouri Brad Daugherty, který v poslední hře porazil (s K-J v barvě) Dona Holta, který držel 7-3 (také v barvě). Hlavního turnaje se toho roku zúčastnilo 215 milovníků pokeru
Brad Daugherty se poprvé seznámil s pokerem na středoškolském výletu na konci šedesátých let, v roce 1978 se pak poté, co slyšel o zvyšujících se prize money, přestěhoval do Rena (stát Nevada) a začal hrát intenzivněji. Společně s vítězem z roku 1983 Tomem McEvoyem později napsali některé úspěšné knihy. V současnosti žije na Filipínách a za pokerem už vyjíždí jen na větší turnaje.
Video: Závěrečná partie hlavního turnaje WSOP 1991
V tomto ročníku získal již 58letý Doyle Brunson po dvanácti letech další (svůj již v pořadí sedmý) náramek pro vítěze – zvítězil v $2.500 No Limit Hold'em turnaji.
1992: Další íránský triumf
V roce 1992 se sice zvýšil počet menších turnajů v rámci WSOP o dva na devatenáct, ale zároveň se vůbec poprvé od druhého ročníku série snížil počet účastníků hlavního turnaje (z 215 na 201).
Milion dolarů v tomto roce vyhrál další rodilý Íránec Hamid Dastmalchi. Ten si dokázal poradit se silnou konkurencí u finálového stolu – třetí skončil poražený finalista z roku 1990 Hans “Tuna” Lund ($176.750), sedmý byl Johnny Chan ($25.250).
Vítězný Dastmalchi v této době nebyl žádným zelenáčem, už byl držitelem jednoho braceletu z roku 1986 (třetí přidal hned v následujícím ročníku 1993). Velmi úspěšný hlavní turnaj zaznamenal také v roce 1995, kdy skončil na pozici čtvrté. V menších turnajích tehdy triumfovalo (a náramek si domů odvezlo) mnoho známých jmen, třeba pozdější rekordman Phil Hellmuth (druhý bracelet), Men Nguyen, Erik Seidel či Tom McEvoy.
1993: Další tři náramky pro Hellmutha
V roce 1993 ovládla 8 z 18 postranních turnajů pouhá trojice hráčů – Humberto Brenes vyhrál dva a Ted Forrest hned tři – stejně jako v té době 29letý Phil Hellmuth.
Hlavní turnaj toho roku vyhrál a svých 219 soupeřů porazil Arizoňan Jim Bechtel. Na finálový stůl šel z pozice chip leadera John Bonetti – a právě po něm pozdější vítěz “šel” hned od začátku finále. “Když chcete turnaj vyhrát, musíte přece začít u toho, kdo drží žetony”, řekl později Bechtel.
V jedné jejich dnes slavné hře držel Bechtel pár šestek. Po flopu K-4-6 (z toho dvě karty listové) oba hráči hlásili check, na turnu se objevil listový jack a Bonetti nahodil více než $1 milión v chipech. Bechtel bez váhání dorovnal, po turnaji k tomu řekl: „Bonetti byl ten typ hráče, který s téměř jakoukoliv slušnou kartou sázel veliké sumy – all-in rozhodně nedával jen s neporazitelnými kombinacemi.“
Bonetti poté ukázal A-K a s turnajem se rozloučil jako třetí ($210.000). V heads-up si pak Bechtel jako jasný chip-leader poradil s Glennem Cozenem (2. místo, $420.000).
Video: Závěrečná partie hlavního turnaje WSOP 1993
1994: Jubilejní ročník
Šampiónem následujícího WSOP se stal Američan Russ Hamilton. V roce 1994 (268 účastníků hlavního turnaje) tak získal svůj jediný náramek v kariéře. Domů si odvezl nejen tradiční finanční odměnu pro vítěze (1 milión USD), ale také bonus ve výši $30.000 – u příležitosti jubilejního 25. ročníku konání série totiž získal navíc „stříbrný bonus“ vážící stejně jako on sám. Hamilton na tento výsledek již navázat nedokázal, ale v médiích se znovu objevil i v roce 2008 – tentokrát bohužel v negativním světle. Kahnawake Gaming Commision (organizace, která uděluje licence internetovým kasínům a online pokerovým hernám) ho totiž tehdy uznala zodpovědným (vinným) za podvody na Ultimate Betu. Právě pro tuto společnost pracoval – podílel se na získávání známých jmen (mimo jiné i Phila Hellmutha) pro tuto „stáj“.
Video: Závěrečná partie hlavního turnaje WSOP 1994
V menších turnajích toho roku zvítězil třeba Johnny Chan (získal tak svůj čtvrtý bracelet) či T. J. Cloutier – ten vyhrál hned dvakrát (získal další ze svých celkem šesti náramků).
1995: Žena poprvé u final table
V roce 1995 poprvé (a zatím naposledy) k finálovému stolu hlavního turnaje zasedla i zástupkyně něžného pohlaví. Tenhle kousek se povedl Barbaře Enright – americké pokerové hráčce a dnes také šéfredaktorce magazínu Woman Poker Player.
Ani ve finále se neztratila a umístila se na krásném pátém místě ohodnoceném $114.180. Ještě se jí budeme věnovat hned v další kapitole o ročníku 1996.
Vítězem hlavního turnaje WSOP 1995 se stal “Action Dan“ Harrington. Ten si poradil se startovním polem 273 hráčů a připsal si již druhý náramek v jednom ročníku série – již předtím totiž triumfoval v $2.500 NLHE turnaji a zůstal v tomto ročníku neporažený, protože se přihlásil právě jen do těchto dvou akcí. Na třetí bracelet ale od té doby stále čeká. Svou přezdívku si „akční Dan“ vybral sám – paradoxně je přitom známý svou opatrnou konzervativní hrou.
Video: Závěrečná partie hlavního turnaje WSOP 1995
WSOP měla v roce 1995 rekordních 23 menších turnajů (včetně dvou v tzv. čínském pokeru); dvě vítězství si připsali Men Nguyen a Hilbert Shirey.
1996: Huck Seed
V roce 1996 byla sice Česká republika po jedenácti letech znovu mistrem světa v ledním hokeji, ale to v Las Vegas zajímá málokoho. V hlavním turnaji 27. ročníku světové pokerové série, kterého se zúčastnilo a vstupní desetitisícový poplatek zaplatilo 295 hráčů, tam tehdy zvítězil 27letý Američan z Montany Huck Seed.
Ten tak získal svůj druhý náramek (předtím zvítězil v $2.500 Pot Limit Omaha o dva roky dříve) a zařadil se do elitní skupiny pokerových milionářů. Zajímavé je, že své vítězství završil v poslední hře byl úspěšný se stejnými kartami (98) jako Dan Harrington ve stejné fázi turnaje o rok dříve.
Třetí místo si po třech letech znovu zopakoval John Bonetti, své dosud nejlepší umístění (4. místo) v hlavním turnaji zaznamenal Men Nguyen. Ten kromě úspěchu v hlavním turnaji zvítězil v $2.500 Omaha hi-lo a připsal si tak svůj již čtvrtý bracelet.
Znovu vědět o sobě dala také stará známá Barbara Enright, která zvítězila v Pot Limit Hold'em turnaji. Poprvé v historii série tak žena zvítězila v otevřené soutěži.
Nejčastěji vzpomínaný ročník dekády ale měl teprve přijít – a to hned o rok později.
1997: Třetí výhra Stu Ungara
Neskutečné se stalo skutkem ve Vegas v roce 1997 – Stu Ungar dokázal potřetí vyhrát hlavní turnaji světové pokerové série! Překonal tak startovní pole, které poprvé čítalo více než tři sta hlav (přesně 312). Finálový stůl se odehrál pod širým nebem. Ungar po své výhře mimo jiné řekl: “Není nikdo, kdo by mě dokázal porazit v kartách. Jediný, kdo mě dokáže porazit, jsem já sám.” Ungar se tak stal druhým hráčem, který vyhrál tento turnaj třikrát – navázal na Johnnyho Mosse ze 70. let (ten byl ale v prvním ročníku ostatními hráči zvolen, nedosáhl skutečné výhry u stolu).
Toho roku všichni mluvili o návratu Stu Ungara – ani ne tak o jeho herních kvalitách, ale o jeho komplikované osobnosti. Před turnajem byl problémy zmítaný Stu těžce zadlužený – buy-in za něj zaplatil jeho kamarád (též pokerový hráč) Billy Baxter doslova za pět minut dvanáct těsně před začátkem turnaje. Ten pak celý odehrál skvěle, držel si vynikající pozici a cestu za třetím triumfem v kariéře nakonec úspěšně dotáhnul. Jeho přezdívka, kterou dostal po své výhře ve velmi mladém věku v roce 1980, se tak změnila na „The Comeback Kid“. Milionovou výhru si rozdělili s Baxterem rovným dílem.
Podrobněji se budeme Ungarovi věnovat v článku určeném největším legendám World Series of Poker, ke kterým bez jakékoliv diskuse patří.
Podívejme se teď na závěr hlavního turnaje WSOP 1997
První bracelet si v roce 1997 připsal Scotty Nguyen, který měl ale o sobě ještě nechat slyšet.
1998: Úspěšní Scotty Nguyen a Daniel Negreanu
36letý muž původem z Vietnamu Scotty Nguyen vyhrál hlavní turnaj ročníku 1998. V heads-up turnaje s účastí 350 hráčů tehdy tak trochu šťastně s J-9 mimo barvu porazil Q-10 Kevina McBrida v barvě. Na stole se totiž objevily páry devítek a osmiček a Nguyen tak mohl vítězně ukázat full house. „Tohle dorovnáš a je po všem, baby“. Právě takhle zní dnes už legendární věta, kterou tehdy Scotty McBridovi řekl. Kevin dorovnal – a skutečně bylo po všem. Třetí skončil T. J. Cloutier.
Video: Závěrečná partie hlavního turnaje WSOP 1998
Daniel Negreanu se tehdy stal ve svých 24 letech dosud nejmladším držitelem náramku z WSOP – ovládl $2.000 Pot Limit Hold'em turnaj.
Bohužel obhájce vítězství Stu Ungar tentokrát do turnaje vůbec nenastoupil, ač mu Billy Baxter znovu nabízel zaplacení buy-inu. V listopadu toho samého roku byl Stu nalezen mrtvý v motelu v Las Vegas.
1999: Noel Furlong
Hlavního turnaje v rámci posledního ročníku konání série v devadesátých letech se zúčastnilo dvakrát více hráčů, než toho prvního (1990: 194 hráčů, 1999: 393). U final table tehdy triumfoval Noel Furlong, který porazil silnou finálovou konkurencí (mimo jiné Huck Seed a Erik Seidel).
Furlong, který zvítězil ve věku 61 let, se stal milionářem již dříve, ale nemohl za to poker. Noel je totiž majitelem velmi úspěšné firmy, která se zabývá výrobou koberců. S pokerem začal v roce 1984 a hned první výlet na WSOP si vylepšil šestým místem v hlavním turnaji.
Video: Závěrečná partie hlavního turnaje WSOP 1999
Světová pokerová série tedy v devadesátých letech nadále viditelně rostla a její prestiž narůstala, ale stále snad nikdo nečekal tak explozivní nárůst zájmu, který měl brzo přijít. Rovněž finanční motivace hráčů již byla na vysoké úrovni - i odměna pro druhého muže hlavního turnaje ($768.625) byla vyšší, než celkové prize money pro prvních šest vítězů. Třeba i tohle stejně jako velmi vysoká účast (téměř 400 hráčů) dokazuje, jak šla WSOP v devadesátých letech nahoru – ale ten pravý boom to ještě nebyl, ten přišel až na začátku nového milénia.
Vítězové WSOP Main Event 1990-1999
Podívejme se na nejúspěšnější hráče hlavních turnajů WSOP v devadesátých letech.
| rok | vítěz | karty | výhra | hráčů | 2. místo | karty |
| 1990 | Mansour Matloubi | 66 |
$895.000 | 194 | Hans Lund | 44 |
| 1991 | Brad Daugherty | KJ |
$1.000.000 | 215 | Don Holt |
73 |
| 1992 | Hamid Dastmalchi | 84 |
$1.000.000 | 201 | Tom Jacobs | J7 |
| 1993 | Jim Bechtel |
J6 |
$1.000.000 | 220 | Glenn Cozen | 74 |
| 1994 | Russ Hamilton | K8 |
$1.000.000 | 268 | Hugh Vincent | 85 |
| 1995 | Dan Harrington | 98 |
$1.000.000 | 273 | Howard Goldfarb | A7 |
| 1996 | Huck Seed | 98 |
$1.000.000 | 295 | Bruce Van Horn | K8 |
| 1997 | Stu Ungar | A4 |
$1.000.000 | 312 | John Strzemp | A8 |
| 1998 | Scotty Nguyen | J9 |
$1.000.000 | 350 | Kevin McBride | Q10 |
| 1999 | Noel Furlong | 55 |
$1.000.000 | 393 | Alan Goehring | 66 |
Pokračování příště.
Související články
Vaše komentáře
- start: Út, Čt, So od 19:55
-
startovné: 1 raked hand
- start: Po, St, Pá od 19:55
- startovné: 5 raked hands
- start: Ne od 19:55
-
startovné: 10 raked hands
- start: denně od 20:30
- startovné: €3+0,30
- start: neděle včetně satelitů
- startovné: €50+5
- start: denně od 21:35
- startovné: €10+1

