WSOP 2006: Jak to viděli dealeři

Několikrát jsme v minulých dnech a týdnech psali o všech těch primátech a neuvěřitelných číslech, které provázely letošní ročník WSOP. Ale ne všechno bylo letos v Riu jen o superlativech. Kromě rozzářených tváří vítězů a pózování u hromad dolarů, mohl pozorný návštěvník zahlédnout i opačnou tvář herního průmyslu – kyselé obličeje dealerů.

autor: Dominik Koukal, zahraniční zpravodaj Poker24.cz v Las Vegas, USA

Už nějakou dobu navštěvuji školu pro poker dealery, jednu z nejmodernějších a nejlepších v Las Vegas, s řadou zkušených instruktorů. Potkávám se tam s lidmi, kteří u pokeru a jiných her strávili prakticky celý život. Člověk se dozvídá řadu zajímavostí a kromě jiných zákulisních drbů jsme hodně debatovali o WSOP.

Práce poker dealera je ve Vegas, Atlantic City, Biloxi a jiných centrech gamblingu velmi lukrativní. Narozdíl od jiných her, kde se vybraná „dýška“ rozdělují rovným dílem po skončení každé směny, si poker dealer ponechává všechny své tipy (tip, anglicky všimné neboli spropitné), které dostává zpravidla po každé ukončené hře od vítěze. Nejnižší částkou bývá žeton v hodnotě 1 USD, ale u stolů s vyššími sázkami, kdy se bank často vyšplhá do stovek dolarů, bývá mnohem vyšší.

Dealer, ten tvrdej chleba má

Dávání spropitného je v USA jaksi automatické. V každém odvětví, kde přicházíte do přímého kontaktu s obsluhou, dáváte podle kvality poskytované služby menší či větší všimné. Poker není výjimkou. Naopak. Zkušení hráči dobře vědí, jak náročná je práce dealera a že většina z nich je na spropitném bytostně závislá, díky minimální mzdě, kterou zpravidla od svého zaměstnavatele, kasina, dostávají. Také získání certifikátu není jednoduché. Každý uchazeč o práci dealera stráví ve škole desítky až stovky hodin a kromě techniky rozdávání a organizace hry, musí přesně ovládat pravidla všech běžných pokerových her a bleskurychle vyhodnotit vítězné karty u showdown, což především u her jako Omaha Hi-Lo nebo 7 Card Stud není vůbec jednoduché.

Dealer: sůl pokeru

Dealer je v dnešním světě pokeru naprosto nepostradatelný, zrovna tak jako karty, které rozdává, žetony, které rozděluje, nebo stůl, na kterém se hraje. Online hráči si tuto skutečnost možná ani neuvědomují, ale v živém pokeru se prostě bez dealera neobejdete. Dokonce i v domácí hře se určuje jeden zodpovědný, spolehlivý a zkušený hráč, který na sebe bere úlohu dealera. Má to hned několik výhod. Hra je dobře organizovaná, nemá prostoje, drží pravidelné tempo, nedochází k hádkám a podezírání a hráči mají klid na hru, neboť se nemusí rozptylovat jinou činností.

Poker v tryskáči

Nedávno jsem četl zajímavou historku od Phila Hellmutha (držitel 10 titulů WSOP). Když se Nedávno vracel z velkého turnaje v Monte Carlu do USA, přijal pozvání od tiskového magnáta a vydavatele časopisu Hustler, Larryho Flinta, na palubu jeho osobního tryskového letadla. Dlouho neváhal a zrušil svoji rezervovanou business class letenku. Rozhodování to nebylo složité. Let byl daleko kratší, obsluha perfektní a hlavně, na palubě byl pokerový stůl a kolem něj čekaly další pokerové celebrity! Prostě příjemně strávený čas na cestě domů. Hrála se hodně vysoká hra, kde výhry i prohry jdou do statisíců dolarů, proto bylo potřeba mít i kvalitní obsluhu stolu, což byla v Monaku otázka několika desítek minut. Sám Phil Hellmuth na závěr svého článku uvedl, že dealer obdržel na závěr několikahodinového letu nejen luxusní zpáteční letenku, ale i spropitné ve výši několika tisíc dolarů. Ten samý Phil Hellmuth se však stal součástí největší blamáže letošního ročníku WSOP.

Dealeři a WSOP 2006

Zabezpečit dealery pro megaakci jako je WSOP není vůbec jednoduchá záležitost. Uvědomíte-li si, že se denně hraje až na čtyřech stovkách stolů a že dealer má zpravidla každých 40 minut přestávku, je potřeba mít v záloze několik set lidi. Ani takové centrum hazardu, jakým je Las Vegas, není schopné dodat tolik zkušených dealeru z vlastních zdrojů, zvláště tehdy, když se hra v ostatních poker hernách v tomto období neomezí, ale naopak zájem prudce stoupá. Do Nevady tak proudí stovky dealeru z celých Spojených státu. Zčásti proto, že chtějí být přitom, zčásti proto, že těch několik týdnů strávených v hotelu Rio, bývá vždy velmi dobře finančně ohodnoceno.

To vše změnil zcela nečekaně letošní 37. ročník WSOP. Od začátku se v zákulisí šeptalo o tom, že většina hráčů letos jaksi „zapomíná“ na odměnu dealerům. Kam se poděla pokerová etika mezi milionovými výhrami? Jsou všichni ti noví a rozzáření majitelé zlatých náramků tak lakomí, zapomnětliví nebo prostě neví, co se sluší? Rozladění mezi dealery pomalu narůstalo s tím, jak pomalu se plnil měšec, ze kterého si každý z nich měl domů odnést na konci těch tvrdě odpracovaných týdnů svou zaslouženou odměnu.

Jediným rozumným vysvětlením, kterým se také většina z nich uklidňovala, bylo, že řada hráčů přijela do Las Vegas poprvé a jejich specializaci je online poker, ve kterém jakýkoliv spropitné neexistuje. Všichni s nadějí čekali na vítězství hráčů zvučných jmen. Ale ouha! Nic takového se nekonalo. Vrcholem byl jubilejní desátý titul Phila Hellmutha, kterým v historických tabulkách dorovnal Doyla Brunsona a Johnyho Chana. Jako by chtěl udržet letošní „trend“, i on na dělníky stolu zapomněl.

Šampionovy plané sliby

Jiskřička naděje svitla ve chvíli, kdy se pozdější vítěz hlavního turnaje Jamie Gold nechal slyšet (dokonce před kamerami televizní stanice ESPN) již jako leader turnaje, že pokud se mu jeho vedení podaří uhájit až do konce, na dealery bude ze své výhry pamatovat rovným milionem dolarů. Po spravedlivé dělbě by pak na hlavu připadly asi 2 000 USD, což by alespoň mírně zacelilo finanční ztráty, které všem, kdo na WSOP rozdávali v průběhu července a srpna vznikly. Jenže sliby se slibují a voda teče. Už dávno je uklizeno po vítězné party a Jamie mlčí.

Sečteno a podtrženo

Dealer na WSOP 2006 odcházel pouze s třetinou toho, co si odnesl v roce 2005 a pro Harrah’s, jako hlavního pořadatele, začíná již dnes být otázka zajištění dealeru pro příští ročník velmi aktuální. Většina z nich se totiž nechala slyšet, že za stávajících podmínek je do Ria příští rok už nikdo nedostane.

Mně osobně nezbývá než věřit, že si všichni budoucí profesionální hráči a šampioni, kteří teď dočetli tyto řádky, vezmou alespoň malé ponaučení a že si ze svých v budoucnu vyhraných milionů odloupnou menší částku pro ty dobré duše, které jim rozdávají vítězné karetní kombinace.